Začít sekat třísky, aby bylo na oheň. Nanosit dřevo z prostoru za dílnou. Neuseknout si ruku. Udržet oheň. Líbí se ti tady vůbec? Nechtěla bys zpátky do Prahy? Ne, ještě nechci Prahu vidět. Lepším se tu. Jsem u kořenů. Předtím, než jsme se odstěhovali do měst, jsme přeci žili zde. Aspoň naši předkové. Prababička tu přece chovala slepice ne? Žili tady. Dny tu jsou stejné. Začala jsem číst. Ještě dost spím, ale aspoň ne pořád. A čtu.

Mladí odjeli za prací do měst. A mladí z měst odjeli na vesnice? Ne. Jsou tu jen usedlíci a děti. Jednou jsem ve vesnici viděla tolik dětí a lidí venku na návsi, až jsem si říkala – je to vůbec ta stejná vesnice, ve které není normálně ani noha? Vynést popel, ano, ano, nezapomeň vynést popel. Někam. Zem tu je vlhká, voda se po několik dní se drží na polích a nevsakuje se. Pole raší zelenou trávou a přitom by měla být zima. Zem by měla být přikrytá bílým baldachýnem. V Praze na Štědrý den kvetly růže. Přijde zima? Tohle není město, zima tu je stále. Jen trochu jiná. Víc svěží, vonící zemí. Čerstvý vzduch. Vichřice, co se ti opře do zad. 

Pokračuj. 

Před měsícem orali pole na druhé straně Kamenné. Po hroudách země se potahovaly pavučiny a slunce se do nich opíralo tak, že to vypadalo jakoby se země třpytila. Jiný den byla na trávě rosa, orosené pavučinky jak malé chomáčky štěstí, jen sedící v louce. 

I.

Procházela jsem se s mámou za úplňku pastvinami za vesnicí. Bylo tam světlo. Měsíc jako obrovská kupole přímo ze strany osvěcoval celou pastvinu. Měly jsme holiny. Kolem nás vesele běhala Happy na šnůře. Došly jsme až k posedu a pak jsme se otočily. Tma. Nadýchej se jí. Nech se jí ohalit. Je dobrá, léčí, nebude tě soudit. Tma. Tichá, hutná tma. A měsíc. V dálce. Nekonečnost.

II.

Uklouzla jsem, když jsme venčili Happy. Válela jsem se v hlíně a říkala si, jakej to je trapas. T. mi jen podal ruku. Tu svoji jsem měla umazanou od bláta a tak jsem se zvedla sama. Stupidní soběstačnost. A pak se divíme, že už nemáme gentlemany. Vybrala jsem nám tu nejhorší cestu po rozbláceným poli až jsme na teniskách měli obrovskou hliněnou podrážku. Celou dobu jsem se mu omlouvala. Promiň. Na baráku to umejeme.

Pastviny byly zahaleny sluncem a my jen mluvili a mluvili. Teda, já poslouchala. Happy se zdála spokojená. A vzhledem k tomu, že ji hned na začátku rozdováděl, nebyla ani moc klidná.  Pak jsme hráli na zahradě fotbal. Respektive, Happy a T. spolu hráli. Já taky, ale je trochu škoda, že mám obě nohy levé. Slunce, slunce všude, ale nedošlo ke mně. Jen ty paprsky se zdály být příjemné na tváři. Aspoň, že jedna hvězdička pobíhala po trávníku na zahradě. Unavená Happy. Zastávka autobusu. Tak ahoj, jsem ráda, že ses stavil. Poslední mávnutí. Zasraný štěstí. Drobný věci. Drobný návštěvy. Takovej malej drobnej život. 

Prostě jen drobné radosti. Už je vidíš?