Od nového roku jsem pár věcí změnila nebo naopak si jich na bedra naložila víc. Zvláštní to je v tom, že to nějak zvládám. Možná proto, že mám jak koukat dopředu.

„Stav svoje mosty,“ říká týpek Wallanderovi v druhé sérii seriálu, když se stěhuje do města. Já se nestěhuju, jen cestuju mezi městy.

Baví mě, co dělám a baví mě, kam to směřuje. Pomalu postupuju v marketingu a učím se nové věci a práce mi tím pádem přibývá. Brácha vždycky říká, že je fajn dělat hlavou. Vtipné je, že když dole ve skladu dělám rukama, tak ty ruce musí být v těsné synchronizaci s hlavou. Člověk si musí dávat pozor, že při třízení přiřadí dávku ke správnému dodavateli, že skrz jeho hrubé síto neprojdou plesnivky na focení při katalogizaci, že vytiskne průvodku. Že při katalogizaci označí knihu všemi potřebnými tagy, že všechno nafotí, že uzavře průvodku.

Nejdůležitější ale pro mě je, že si všímám dalších věcí, které mi pak pomáhají nahoře. Jaké knihy k nám chodí a co můžu udělat proto, aby si je lidi koupili. Aby si je objednali, odnesli domů, přečetli a opět je k nám přišli otočit. A poslali do oběhu.

Rychlost. Sama se občas divím, jak všechno šlape jak hodinky. Člověk si u nás objedná jeden den a druhý den už má zásilku u sebe. Něco děláme totiž sakra dobře.

Hádám, že jednu z věcí budu muset omezit. Třetího března jedu do Bratislavy. Po dlouhé době to nebude apartmán nebo hotel, kde budeme. Konečně to bude byt. Zatímco já pracuju, Míra ho chodí ve volných chvílích rekonstruovat a opravovat po předchozích nájemnících. Těším se tam a doufám, že si doma v Praze nabalím dost práce na to, abych tam mohla pár dní zůstat a dělat remote. Občas si ani neuvědomuji, jak úžasného partnera mám. Občas se ze mě stává měkouš a ne Herdekbába. A on? On miluje obě. Je úžasnej a je úžasný, jak se o mě stará a jak mi ostatní říkají, že vidí, že jsem šťastná. A mají pravdu.